Withep, pravda, knihu jsem nečetla, nějak mi stačí tady Rodina a diskuse tu na to, abych se jí vyhýbala a vystačila si se zdravým selským rozumem a snahou poznat své děti... ale četl ji můj muž a spoustu dalších knih věnujících se pedagogice a výchově dětí a říkal mi, že podle pedagogů, co tak vysledoval na různých konferencích byla RaR sestavena na triko dnešní společnosti a krásně se na ní autorům vydělává(kurzy...). Nicméně kniha a celkově asi i ta metoda má prý tolika trhlin, že třeba na univerzitě, kde pracuje můj muž ji ještě prý nikdo vrámci diplomové práce... neobhájil a celkově říkal můj muž, že je dost věcí, které by kniha tuším řešit měla a neřeší. Asi by to líp vysvětlil on - ode mě to může být zavádějící, protože já jsem ji opravdu nečetla a ani už číst nebudu, takže jsou i moje možnosti o ní diskutovat omezené Já osobně více preferuju Matějčka, od kterého mám doma pár knížek a přišlo mi, že ten opravdu ví o dětech strašně moc a mmj říká, že nikdo nikomu nemůže dát přesný návod, jak na všechny děti, protože každé dítě je úplně jiné a i my rodiče jsme každý jiný a nikdy neprojde, aby se rodič cholerik dokázal hrát dnes a denně pohodáře a kliďase. Výchova dítěte by tedy měla být prostá jakéhokoliv hraní si na něco...
Takže já bych zakladatelce poradila dítě unavit. Pokud potřebuje polední spánek tak o.k. ale potom s dítkem opravdu podnikat nějaké aktivity při kterých se unaví a v určitou hodinu trvat na tom, že se jde spinkat. Lehnout si do postýlky, pohladit, poškrabkat na zádíčkách, dát pusu... zkrátka třeba i nějaký krátký rituál, ale takový jaký bude schopná zvládat dlouhodobě. U nás nejsme schopní deno denně číst pohádky, hladit do usnutí... takže opravdu jediný rituál je pro mladší dcerku tříletou, že běží do postele závod (3,2,1 start) a hupsne do postele, tatínek dá 5,3,4 pusinek a jde se spát. Starší dáme pusu a taky jde spát... Denně chodí holky do postele ve 20 hod. když někdy vyměkneme výjimečně jdou spát okolo 20:30 hod.
Večery potřebujeme sami pro sebe s manželem, protože je to defakto jediný čas, kdy můžeme být jen spolu sami dva. Když byla starší holka tak cca dvouletá zažili jsme první poměrně silnou krizi - únava, odcizení se vzájemně, takže si opravdu čas na sebe hlídáme. Já se celý den motám okolo dětí, tak ten čas klidu a pár hodin jen pro sebe potřebuji taky.
Režim dne upravujeme, ladíme stále... tak aby vyhovoval nám všem a aby děti druhý den vstávaly vyspané a v pohodě - ne nevyspalé a rozmrzelé...
Máme nad námi nové sousedy a mají malé dítě. Za mě jsou to zatím nejlepší nájemníci, které jsme měli zdá se, ale na co si nemůžeme s mužem úplně zvyknout je fakt, že v celém paneláku je večer už klid a ticho a jen nad námi lítá dítě do 22 hodin a opravdu lítá, dupe a běhá asi maratony. Někdy je to lepší, jindy horší... My máme děti, takže to moc neřešíme, prostě pochopení máme, je to dítě a nemůže za to, že má takovou přemíru energie. Ale často si říkám, že by přece mělo pomoct dítě utahat venku... a dát mu nějaký řád "přes který nejede vlak"