No, to tu právě Štěpánko řeším. Jestli se člověk může sám nějak kultivovat, aby v podobných situacích to zlo nepropuklo. Těch dozorců v koncentrácích, kteří riskovali, aby pomohli, nebylo málo. Před lety jsem viděla dokument o nějaké slovenské židovce, vzpomínala velmi barvitě na Osvětim - a její dozorce riskoval život opakovaně a pomohl mnoha. Prostě někdo dokáže zůstat člověkem i v davovém šílenství. Tu práci třeba nepřijal s představou, že bude tiše bojovat proti násilí, považoval to třeba za normální práci, než zjistil o co jde...