Jé, tos mi připomněla situaci: dceři byly cca 3 roky. Měla náplast, dost velkou a už bylo třeba jí to sundat. Dala jsem jí koupat do vany s tím, že se to tam odmočí a pak to sundám. Můj plán byl, že až vyleze, řeknu "teď to trochu štípne" a současně to strhnu, takže nestihne zakňourat. Jenže přišel tatínek do koupelny a povídá "Jé, ty máš takovou velkou náplast?" Dcera"maminka mi jí sundá až vylezu z vany". Tatínek "Jo? Ale to bude trochu bolet." - já to slyšela z kuchyně a myslela jsem, že po něm něco hodím. Jasně, že jsem to pak sundat nemohla, protože kňourala, že to bude bolet. Tak jsem to strhla když usnula a tatínkovi dala "školení" o výchově.

K tématu - dcera je starší než kluk, vše zvládne sama, ale děsně se u toho loudá. Takže to děláme tak, že ona si to dělá po svém, já obstarám kluka v jednom tahu - tj. nasnídat, záchod, umýt, obléknout. A pak dělám sebe. On si mezitím může chvíli hrát. Až je hotová i holka, bereme boty a bundu a jdeme.