Já to tedy ze zásady nedělám, jako nesahám na bříška maminek, co nejsou mými nejbližšími kamarádkami, ale osobně mi to nevadí. Jezdila jsem celou zimu s naším roztomiloušem (půl až třičtvrtěročním) MHD a to co druhý den na něj někdo ťuťal (tedy prskal) a občas i sahal (což jsem fakt nechápala, kde ti lidi berou), ale pak jsem se uvolnila a přestalo mi to vadit, oni to mysleli dobře, malý od nich zatím žádnou lepru nedostal, až na jednu malou virózku (a to na něj zrovna nikdo nesahal) nemocný nebyl (11 m.).

Už mám pohled "take it easy", sama čisté ruce nemívám a sahám, i na jeho křupky. Snažím se jen dávat pozor, když sahám na madla v MHD, ale ono se tomu člověk stejně moc nevyhne.

A s tím nosítkem, lidé se na nás tak hezky usmívali, byli k nám tak milí, a já jsem jim to ráda oplácela, až mě často bolí huba, když dojedu dom. Pouští mě sednout třeba i několik lidí naráz (takže v buse vznikne dobrá strkanice) a my to bereme s humorem.

A malýmu to nevadí, když na něj někdo chmatká, bojí se jen vousatých chlapů.

My s nosítkem