U Šárky je to složitější. Jak byla ve vleku otce, tak je teď z mého pohledu ve vleku partnera a trenéra. Od nekritického přijímaní otce, přešla k jeho až přehnanému odsuzování. Kampaň jí vedená, teď po neúspěšné sezóně je daleko za hranicí. Pokud by chtěla končit a mít třeba dítě naprosto bych ji to přál. Jenže tak to není. V kariéře pokračuje a tváří se, že jde lepší sportovní cestou, než šla pod otcem. Výsledky, výkony a vše kolem vypovídají o něčem jiném. Nejde jen o intenzitu treninku, ale i jeho směřování. Faktem je, že na vrchol směřují stovky a jen pár z nich se tam dostane. O neuvěřitelně tvrdé práci to nepochybně je. Bez vnitřní motivace to nejde. Že u holek je nejvýhodnější motivace, snaha otci dokázat, jak ho má holka ráda, je bohužel mnohokrát prokázaný fakt. Na druhou stranu Záhrobský tuto motivaci buď dokázal udržet neuvěřitelně dlouho, nebo ji u Šárky dokázal nahradit motivací přirozenější.
Z lidského hlediska je mi ho líto víc než jí. On té vizi obětoval strašně moc a ve chvíli kdy se mohl dostat s ní na vrchol, byl odstřižen. Navíc evidentně klukem, který na trenik na této úrovni nemá. Musí to být pro něj strašně těžký.
Jinak jsem moc zvědaví jak se pan Strach zachová, až Šárce začnou docházet peníze. Jak jim dlouho vztah vydrží. Ale třeba to s ní opravdu myslí dobře. Z této medialní kampaně se, ale spíš dá vytušit něco jiného.