adelaide, má to smysl minimálně v tom, aby si všichni uvědomili, že i velmi malé děti mají obrovskou škálu temperamentů. Když venku uvidíš matku, která plácne dítě, začneš si říkat proč, jak bys to řešila ty, jenže vůbec neznáš to dané dítě. Jsou totiž extrémy na obou stranách - naprosté buchty, které sedí hodinu na místě a na druhé straně minityrani. Matka "buchťáka" nepochopí matku malého tyrana ale velmi pravděpodobně ji nepochopí ani matka dítěte, které je někde mezi těmito extrémy, protože na "průměrné" dítě vždycky něco platí. Náš mladší syn se velmi blíží postu malého tyrana, mohlo by být ještě o něco hůř ale už teď je to dost těžké. Každý se s takovou situací vypořádává po svém.