Dano, tomu odpovídají i data z toho odkazu, co tu byl výše (už nevím, kdo ho sem dával).

Cituji: Na otázku, jaký je citový vztah dětí k rodičům, odpověděla 2% dětí, že neví jestli mají rády své rodiče, 14% uvedlo, že mají raději matku, 4% dětí mají raději otce a 80% dětí prohlásilo, že má rádo oba rodiče (1994). V roce 2003 se v tomto směru objevily významné změny: necelá 2% uvedlo, že své rodiče nemají rády, 6% neví, zda mají své rodiče rády, 24% uvedlo, že mají raději matku a téměř 13% uvedlo, že mají raději otce. Rádo oba rodiče má jenom okolo 57% dětí (Vaníčková, 1994, 2004).

Strašné.

A toto taky: Tělesné týrání v dětství zažila téměř čtvrtina dotazovaných (24%). Tito lidé uvedli, že byli jednou nebo vícekrát např. udeřeni či biti nějakým předmětem do hlavy či jiné části těla, jejich hlavou bylo o něco tlučeno, někteří byli tlučeni pěstí, kopáni, opařeni či popáleni, svazováni, přivazováni, pořezáni, dušeni, škrceni či postřeleni. Téměř jedna pětina dotázaných měla v důsledku týrání tělesné následky. Tělesného týrání se dopouštěli rodiče (častěji otec). Téměř polovina týraných zažívala týrání již od předškolního věku. Jako subjektivně vnímané příčiny fyzického týrání uváděly jeho oběti neschopnost se ovládnout ze strany týrajících, chování či prospěch a stres či starosti týrajících osob.
Jako tělesné trestání bylo hodnoceno např. uhození (plácnutí) rukou přes ruce nebo přes hýždě, facka či pohlavek, tahání za vlasy či za uši, kousnutí, štípnutí, cloumání nebo strkání. Tělesně trestány v tomto pojetí byly téměř dvě třetiny dotázaných. Bez použití fyzické síly (zde: netýráno, netrestáno) bylo vychováváno 17 % dotázaných, přičemž s použitím fyzické síly bylo v dětství „vychováváno" 83 % dotázaných. (Bosák, 2004).