Jako kdybys psala o mých rodičích - zažívala jsem ty samé situace a to jsem u našich bydlela jako bezdětná, ale to neustálé komandování se nedalo vydržet - sebevědomí jsem měla na bodě mrazu takže jsem napnula všechny síly na to, abych se osamostatněla a odešla bez nich - chápu tě, že žít s nima je k nevydržení, ale nic jiného než vydržet ti nezbývá. Doporučuji nežádat je o pomoc v ničem a vše si zařídit jinde, prostě co nejméně je obtěžovat a snažit se najít práci, ať máš své peníze a můžeš si pronajmou malý byt....