Sousedčina dcera měla dítě v 15, v 17 se vdala, dalších 5 let byla vdaná, když jsem se dozvěděla, co všechno i s dítětem zažila, kdybych to viděla ve filmu, připadalo mi málem jako přitažené za vlasy. Od manžela nakonec odešla, rozvedla se a bydlí několik let i s dcerou i rodičů. Rodiče se k ní chovají jako k malému dítěti. Dodala bych jako k malému, ale neschopnému. Ona je nejstarší, její rodiče mají ještě další dvě děti, z toho jedno tuším na škole. Takže šance nějak vypomoci je omezená, ale vím, že se asi i snaží. Ona není ani vyučená, s prací:( Já bych to snad ani nepsala, ale to, jak ji rodiče shazují i před malou, právě negativně ovlivňuje i tu dceru, absolutně ji nerespektuje, ji oslovuji křestním jménem (chápu, kdyby tto tak měly nastavené, ale přijde mi to v tomto případě jen jako dalí kamínek do mozaiky), u babičky se občas uřekne "mami", ale to si myslím, že možná dělá natruc, protože vím, že to mamce vadí:( Její rodiče nejsou zlí, myslím, že se v rámci možností i snaží. Ona se upnula na to, že si někoho najde. Vím, že s někým chdila, ale to jsem jí přála, že to nevyšlo. Vím, že z rozchodu byla asi dost špatná, on vypadá na první pohled jako reklama na ideálního muže. Já ho bohužel znám i z jiné strany:( Vím, že jí občas někdo v dobré víře i radil, ale je taková mouchy snězte si mě. Stěžuje si, ale snaha vůbec žádná. Na každou radu, vysype z rukávu argument proč to nejde. Myslím, že je v nezáviděnihodné situaci, ale.. ale problém je i v ní. Je mi líto vztahu mezi ní a dcerou.

U tebe mě napadá možnost podnájmu. Být tebou dám si třeba nzerát, že hledáš pokoj pro sebe a pro malou s tím, že vypomůžeš s úklidem, se zahradou. Nemusí to být ve městě, ale na vesnici kousek od města.
Nebo si dej inzerát, že hledáš maminku, která by si pronajala s tebou byt napůl. Držím pěsti.