Asi tak - část z takových matek skutečně pojímá mateřství jako další disciplínu nebo level, který je třeba co nejlíp zmáknout, tudíž to berou vědecky.

Ale neřekla bych, že jsou to jenom vysokoškolačky.

Osobně jsem zažila i neuvěřitelný posun na diskusi o věku. Holky, se kterými jsem měla nastejno první dítě, to v případě toho prvomateřství neuvěřitelně žraly a neuvěřitelně všechno řešily, byly i takové, co se málem hroutily z prkotin, byly schopné i bezhlavě soudit jiné, kvůli blbinám, ale jim se zdálo, že dítě zanedbávají.

A ejhle, přešly dva, tři roky a ty, co to tak žraly, mají druhé dítě a současně s tím, jak jim přibylo přirozeně práce okolí dětí, najednou řeší tak desetinu věcí, co u prvního. Až je to mnohdy k smíchu, jak byly kdysi poprděné ze svého prvního mateřství a myslely si, že ony a příručky mají patent na rozum. Když přišla srážka s realitou a více dětí, už se v tom nemohly tak patlat a najednou spoustu věcí nehrotí a jsou ochotné v mnohém jet i podle svých matek.

Dneska se už nezhroutí z lipánku, rohlíku podaného před 10 měsícem věku, či čokoládičky, kterou dala 1.1 a 1/2 starému dítěti jednorázově babička.

Příručky a trendy se stejně pořád mění.

A co se týká třeba matek, vyznávající waldorf apod. tak trochu mi to přijde, že část z nich má z mateřství doslova prioritní úkol svého života. Respektive nejsou to ženy, které brzo spěchají do práce, mají jedináčky atd.