Vlastně jsem je vždycky měla ráda. Byly veselé, kluci moc nešlehalai, jako dítě jsem zbití fakt nezažila a brácha vždycky doneslo spostu sladkostí, o které jsme se dělili. U nás se dávalo jak pravé vajíčko, tak sladkost či "štamprla" v závislosti na věku koledníka. Starší kluci chodili i se zpěvem a v kroji, ale to je fakt dávno.
Jako dospělá jsem nesnášela 2 otcovy známé, kteří si hojili kopmlexy a bili hodně. Ale brzy jsem začala jezdit s partou na vandry a tam to už zase byla ponejvíce legrace, kdy jsme se honili a chechtali se.
Teď mi docela vadí, že nic se neděje. Žilu musím manželovi koupit sama a trvám na tom, aby mě čistě symbolicky vyšlehal a omladil.