Mám holčičku (7 let) a chlapečka (2 roky). Když byla dcera malá a hrála si s autama, nikoho to nezarazilo, ale jak dědí náš chlapec po dceři hračky, občas u někoho vzbuzuje údiv, že si hraje s kuchyňkou, nedávno objevil kočárek a panenku a byl na vrcholu blaha, můj manžel to nemohl vydýchat. Proč tomu tak je? Vždyť to u něj rozvíjí cit, něhu. Proč jsou u holek klučičí hry přijímány lépe? Já na tom nevidím nic špatného, dítě kopíruje ve hře svět kolem sebe, dnes už je naštěstí normální, že tatínkové vozí kočárky, chodí s dětma na hřiště a vaří, tak proč to spoustě lidem vadí u dětí? Stejně mě vadí selektování na holčičí a klučičí barvy, tím nemyslím růžovou,ale pro spoustu lidí je i třeba světle zelená nebo červená jen pro holky. Řekla bych, že jsou kluci diskriminováni. Neberte tohle téma nijak vážně prosím, jen pro odlehčení, je deštivo, zima, tak přemýšlím nad blbostma.