Mě dřív vytáčelo lecos, zejména hlášky mojí tchýně, ale dneska se jenom usmívám, odkývu a myslím si svoje. Ta moje je stejná jako tchyně tady baby jagy. Neustále má obavy aby můj synek byl dost najedený. Kdykoli tam je přes oběd, tak udělá něco sladkýho, co malej miluje, třeba lívance nebo knedlíky. Důležitý pro ni je, aby toho hodně snědl, a ne to CO vlastně jí. Taky je tam přes poledne, jenom když je to nutný. Kdykoli tam přijdeme, třeba jenom na skok, první co děla je, že začne honem shánět, co by mu dala jíst. Jo a nastydnutí, to je taky další fobie. Hučí do mě jak do malý holky, abych klukovi dávala nátělníky. Já sama je nikdy nenosím, kluk je taky nemá rád a nastydnutý nebývá. Přesto tchyně lpí na svým a 6 let mě přesvědčuje, ať ho POŘÁDNĚ oblíkám. Sama nosí nátělníky i v létě, potí se v tom jak vrata od chlíva, ale nátělník nesundá, aby náhodou nenastydla.