když byly synkovi cca 2 a dceři mezi 4a5 lety, ona milovala princeznovské šatičky a synek chtěl TAKÝYY (jako cokoliv jiného), takže jsem mu dala dcery džínsové laclové šatky kterým šly hodně nastavit kšandičky aby si po tom našlapal, a hráli si spolu (pustila jsem jim písničky z rádia a trsali). Manžel z toho šel taky do kolen, ale když nějak na ně byl celé odpoledne sám a já se pak vrátila, tak měl šatičky nandaný též - manžel jeho řev TAKÝYY nevydržel (a zase dceři zakazovat si hrát na princeznu nechtěl), čili podlehl. I dcera dávala synkovi do vlasů čelenky, sponky, na krk korále... hodná, dělila se - nenapadlo mě se na ni zlobit.
Nyní jsou mu tři a šaty už si nežádá, nicméně s panenkama si taky hraje, na vaření taky, a k zrcadlu chodí opět oba se pochválit jak jim to sluší. Akorát teĎ opakuje co dcera pronese, takže ta už je ve školce zaláskovaná a doma hlásí "miluju Davídka" tak brácha samozřejmě taky opakuje "miluju Davídka" což vzbuzuje údiv no ale počítám že si tu orientaci synek ještě doladí až přijde do školky mezi holčičky (teď v okolí žádné jeho věku nemáme). A i kdyby ne - pokud bude navrhovat kabelky u Vuitiona, zlobit se nebudu