Strašně moc jsem se těšila, ale po pár dnech jsem vystřízlivěla a onu práci pustila (mohla jsem, protože stále jsem na RP). Nemáme babičky, nemáme nikoho k ruce, takže jsem lítala jako hadr na holi Brzy mě ale práce čeká už na ostro, takže se více méně spíš bojím než těším, protože škola, školka, družina, úkoly, domácnost a ještě aby zbyl taky čas na nějaké to pomazlení se s dětmi, pohrání si a hlavně abychom taky s mužem měli nějakou tu energii na sebe navzájem a taky samozřejmě i sami pro sbe... Víc a víc doma zmiňuju návrat(odstěhování se) na Moravu za babičkama, kde by tohle vše bylo přece jen jednodušší. I kdybych to měla zaplatit, tak aspoň vím, kdo děti hlídá a zároveň vychovává když já nemůžu. Ovšem jako všechno i tohle má své nesporné zápory, takže o tom fakt můžu dost dlouho jen mluvit