Jsem vdaná už nějaký ten pátek. To, co mi na počátku na manželovi imponovalo, se stává noční můrou. Miluje mě i naše dítě, ale vedle něj jsem ztratila chuť do života. Někdy mi přijde, že jsem si vzala starého, ubrblaného a věčně s něčím nespokojeného dědka. Vím, co jsem si vzala, to mám a dobře mi tak. Ale jsem v "nejlepších letech" a nechci být "důchodcem" ve třiceti.
Problém je v tom, že jsem se eroticky rozjiskřila díky jednomu muži, kterému taky nejsem lhostejná, ale oba máme rodiny a na víc než pár polibků stejně nikdy nedošlo. Ale cítím se s ním štastná, krásná, cítím, že život není jen o počítání peněz a šmejdění po letácích, kde mají mléko o 2Kč levnější.....
Ale chtěla bych se zase smát, mít ze života radost, cítit se v manželství šťastná a rychle se odmilovat.....nebo budu jak neřízená střela.....