Ale tak jasně, že jsem používala slova od nejjednodušímu ke složitějšímu, ostatně já ani s dospělýma nemluvím většinou tak, jak píšu. Mluvím stručně, jasně, a myslím že srozumitelně

Ano, kravička dělá Buuuuu, ovečka Beeeee, Kočka leze dírou a podobně. S dětmi (první a třetí) jsem hodně četla a ukazovala v knížkách, bavilo je to - dcera je stejná jak prvorozený, prostě knížky a knížky, a ve 2,5 letech už neumí jen R a Ř, umí spoustu básniček, písniček, složité věty i souvětí, je velmi lingvisticky zdatná. Jako byl brácha.
Prostředního syna knížky nezajímaly, leda na trhání, vždy byl jiný, a i mluvení měl a má trošku horší.
Mluvím s nimi všemi stejně. Takže u nás ten rozdíl udělaly dětské knížky - ti, kteří chtěli číst, i krásně mluví, ten, co trhal, tak dobře nemluví

Jinak pjdeme papat jsem používala taky, i zdrobnělým jménem jim někdy říkám.
Obecně ale mluvím v jednoduchých větách a tehdy, kdy je to nutné. Nemluvím a nikdy jsem nekomentovala vše, co dělám, negativní důsledek na jejich mluvení to nemělo, spíš naopak.