právě, to je riziko, taky bych cizí děti nebila (s výjimkou výjimečných případů, třeba kdybych je viděla úmyslně týrat zvíře nebo menší dítě, to bych za sebe asi neručila, že se udržím).

Osobně bych mu netolerovala ani ošklivou mluvu se mnou, dala bych mu najevo, že se mnou takto mluvit nebude.

Ale pořád bych se asi snažila, aby tam v pozadí nebylo "ty ošklivej spratku, jdi pryč, nechci tě" ale "tohle chování je nevhodné, tolerovat ti ho nebudu a přes to nejede vlak, ale když se budeš chovat slušně, jsi vítaný."

Možná mu tím pomůžeš víc, než si myslíš. Přece jen je ještě hodně malej a možná je dost zmatenej z toho ,že ty hranice nemá. Já jsem si jako dítě taky víc vážila dospělých, kteří si laskavě, ale pevně dokázali uhájit to svoje.