Mně připadne, že už půl roku se motám v kruhu, a průser nabaluje průser. Je to jako tornádo. Čím víc problémů, tím víc se jich nabalí, tím rychleji se to dostane do obrátek. Někdy si připadám jako v oku tornáda (zdánlivý klid, ale vím, že se kolem mě ty problém točí a jenom čekám, kdy se zase dostanu do víru dění). Úplně jsi to trefila tím, že čekáš, kdy si sedneš, a řekneš si ty jo, konečně jsou zpátky dny, kdy jsem se mohla těšit z maličkostí a z řešení blbostí.
Někdy si říkám, že Bůh každýmu naloží tolik, kolik snese. A někdy si říkám, ať dou všechny chytrý rčení do prdele