Ahoj,
díky za názory.
Chlapa chci mít doma, protože je mi smutno. Zažila jsem život ve dvou i sama a život ve dvou se mi jeví jednoznačně jako lepší. Každý to má jinak.
Poslední měsíc chodím s oběma. Je to děsný. Neužiju si ani jednoho, mám černé svědomí, o nedostatku času nemluvě.

S Horácem to vypadá, že nenajdeme cestu, jak spolu žít. Horác mi nabízí život s dětmi u něj doma, tedy vedle domu jeho manželky. To nechci v žádném případě, vadilo by to mně a určitě ani ona by z toho nebyla nadšená. S ním by připadal v úvahu život tak, jak ho máme teď, jenom víc oficiálně. Tedy: chodila bych do hospody, kde by byli Horácovi přátelé, ale taky jeho manželka. To nechci. Nevím, jestli bych ho chtěla představit rodičům: "Maminko, tatínku, to je můj přítel. Je sice ženatý, ale ve skutečnosti chodíme spolu. Chodí často do domu ke svojí manželce, protože se stará o děti, které tam žijí, ale v podstatě miluje mě.... Líbí se mi, že nechce děti opustit a stará se o ně. Vozí je na kroužky, píše s nimi úkoly, kupuje dárky, platí drahou školu... Chci, aby to dělal dál, alespoň vidím, že nejsou všichni chlapi jako můj bývalý muž. Na druhou stranu bych chtěla mít partnera doma a to nejde skloubit.

Michal je moc milej, podobné povahy jako já. Nepotřebuje neustále nějakou akci. Dovede ležet večer na gauči a koukat na film bez pocitu promarněného času jako já. Je hodně šikovný. Moc hezky hladí a líbá. Stará se o mě, což si fakt užívám, protože mi to moc chybí. S ním bych měla klidný pohodový příjemný život. Práce na domě a v zahradě dělá rád, rozumí technice. Má rád zvířata. S čím má potíže, jsou peníze. Jeho plat není nijak malý, ale díky velkým výdajům na děti, splátku za auto, nájem,... mu zbývá sotva na živobytí. Mám špatnej pocit a on také, když spolu jedeme na výlet a já mu musím v hospodě zaplatit klobásu, protože je tři dny před výplatou a on už fakt nemá... Netrvám na tom, že chlap musí být bohatý. Ale zase trvám na tom, že musí uživit alespoň sám sebe.

Každý z nich má své kladné vlastnosti i ty, co mě štvou. Já je určitě v něčem štvu taky....
Mám to ale starosti, co...
Zahradka