třeba byl táta OK, a Ty jsi nevděčná kráva... on už nám toho o Tobě asi moc nepoví. Ale dle toho, co píšeš, jsi buď ta kráva, nebo Ti to ještě nedošlo.

Můj táta mi také občas lezl na nervy. Ale když umřel... tak to se nedá vůbec popsat, co se v člověku děje... i teď brečím, když si na to vzpomenu. Mám tady teď třeba své děti. A to je mi vždycky líto, že on už to nemůže vidět.

Možná byl Tvůj táta psychicky nemocný. A Ty jsi mu možná mohla pomoci. A viděla jsi jenom sebe. To, jak ti "komplikuje" život.

Já to neposoudím a nerozsoudím. A nikdo tady. To si musíš vyřešit Ty sama v sobě.