a úvodní příspěvek si imho určitou příkrost zasloužil. Kdyby napsala: "nikdy mi doopravdy nebyl otcem" tak bych to bral. Ale ono tam nic takového není. Možná jen chyba zakladatelky. Ale možná to byl dost dlouho fajn táta, který si s ní hrál, hodně věcí ji naučil, a na stará kolena mu to začalo trošku vynechávat... pak platí hlavně to, že ono to kolikrát člověku opravdu dojde až po čase... že už ten člověk není a nebude. A je to nedvolatelné. Prostě už nic. To se přistihneš, že mu chceš něco říct, ale už není komu... to je na smrti to nejhorší. Vlastní smrt je OK. Tím pro člověka končí veškeré trápení a veškeré závazky. Ale když umírají lidé okolo nás, které jsme měli rádi, to je v prdeli...