Tak já si myslím, že nejlepší ve většině případů-ne vždy-je nechat děti ať si to domluví sami. Ale hlavní předpoklad tohohle přístupu je, že znáte i druhou maminku a že má řekněme podobný postoj. Jinak jsem už naučená, že na děti jedním okem nakukuji. Pokud bych měla pocit že někomu ubližují, nebo někoho nějak utlačují tak zasáhnu. A pokud mám pocit, že tohle dělá jiné dítě a jeho maminka nezasáhne, tak prostě zasáhnu já. Ale nazačnu nikomu nadávat-ani dítěti, ani mamince-ale prostě přijdu slušně a klidně za dítětem a třeba hračku, kterou už po několikáté sebralo mu v klidu vezmu, s vysvětlením, že ostatní děti si chtějí taky hrát, tak že musí počkat, až bude hračka volná a zatím si má vzít něco jiného-když odmítne hračku vydat, tak řeknu svému prckovi, že když je chlapeček tak lakomý, tak ať ho nechají a vezmou si něco jiného. Nebo když se vrhnou jak si psala třeba na moje dítě a začnou objímat apod. když je to mému prckovi nepříjmné a snaží se bránit tak ho normálně odtáhnu a řeknu, že objímat může jen toho komu se to líbí, že když se ostatní brání tak se to nedělá..atd. Příslušná maminka většinou zareaguje a buď si dané situace opravdu nevšimla dřív a své dítě taky výchovně pokárá, nebo se zachová spíš jen tak, že je jí to trapné, tak ho pokárá jen tak chabě, jako by "jako". Ještě žádná mi tedy nenadala...určitě si ale nemyslím, že správný přístup je jít na maminku-něco si s tím frackem proboha udělejte!!! (to ho bude z principu bránit a vás pošle do háje)Nebo začít nadávat dítěti. Řeším to prostě stejně, řeknu mu to samé co bych řekla svému dítěti.