Tak jsem to tu jen tak prolítla v naději, že tu někdo napíše nějakou radu a ono zatím nic moc. Taky nad tímto momentálně přemýšlím. Dítě mám přátelské, celkem temperamentní, ale neumí se bránit tělesné agresi,prostě nechápe, že nějaké dítě může být prostě "zlé" a chtít mu jen tak prostě ublížit.Kdyby to alespoň pochopila,naštvala se a hned mu to třeba vrátila. Ale ona se směje, protože si myslí, že si tak s ní hraje..no někdy tak to zuřivé dítě přivede k nepříčetnosti a to je ještě agresivnější, protože se prostě snaží o to jí ublížit, ona nereaguje, tak agresivitu stupňuje. Někdy to tedy pochopí, ale až se to vystupńuje, a rozbrečí se...Vyhýbat se těmto dětem a pošahaným matkám není řešení, protože vždycky jim za zadkem stát nebudeme..Jenže jak je naučit se bránit a přitom nebýt agresivní? Bohužel takovéto děti vždycky budou. Kamarádčina holčička je takto zlá už od mimina. Jen jak se vzbudí, už vidím ten její otrávený protažený ksicht a tu skrytou zlobu, kdy jen přemýšlí na kom si ji zase vylije. Kamarádka se tomu směje, že je ráda, že má tak průbojné dítě, protože si prý v životě poradí..Já jsem v šoku, přijde mi to jako dost zvrácená morálka být ráda, že dítě mlátí bezdůvodně ostatní a snaží se jim ubližovat jen z toho důvodu, že dostane to co chce.