Arantxo, já necítila smutek při úmrtí otce. Pocitů bylo hodně, ale smutek ne. Bála jsem se, že mě na pohřbu budou kritizovat, že nebrečím, že jsem necitelná. Nebrečel nikdo. Ani jeho bratři a sestry nebrečeli. Skoro jsem měla pocit, že ho neměl rád nikdo. A nikdo nic nepředstíral. Necítit nic k člověku, co kladné city nevyvolával, tak to prostě je podle mě normální. Jiná věc je projevit mu formálně úctu, jako mrtvému.