Tabitho, hned k tomu prvnímu, co mi směruješ. Doporučuji znovu přečíst můj příspěvek, pokud bys mu neporozumněla, tak cituji:

"To neznamená, že je v pořádku bez rozmyslu hřešit s přístupem "No co, však já se z toho vyzpovídám a bude mi odpuštěno","

Vidíš tam to NEznamená? Vidíš to tam? Proč tedy jsi měla potřebu napsat mi, že toto myšlení by mělo být (leckdy totiž není) myšlení křesťana vzdálené?

Nevím, jak si to představuješ u sebe, ale za mě a mé hříchy Pán položil svůj život. Položil ho za mě a Jeho oběť byla, je a bude úplná a absolutní. Ke zbytku se, s odpuštěním, vyjadřovat nebudu. Ne proto, že by mi došly argumenty, mohly bychom si tady na sebe sáhodlouze mrskat verši přímo z Písma a nebralo by to konce. Ale nějak jsem ztratila motivaci psát si s někýmm, kdo tak nechutným způsobem opovrhuje vírou jiného člověka, tím spíše své vlastní sestry v Kristu. na to je snad až příliš cenný čas, který mi Pán vyměřil.