U nás se ani tak neliší způsob přípravy nebo kvalita jídla, ale spíš jakási kultura stolování. Mě bylo od dětství vštěpováno, že jíst se začne, až jsou u stolu všichni a odchází se až poté, co všichni dojí, používají se ubrousky, že k určitému nápoji patří daná nádoba atp. Manžel byl u nás poprvé v šoku, že máme dezertní vidličky, rybí nože a lžičky na zmrzlinu. A dodnes nepochopil, proč odmítám pít vodu z hrnečku a teplý čaj ze sklenice .
U tchánů nemají pro všechny členy rodiny místo u stolu, jí se na etapy. A co mi vadí nejvíc, je neustálé vnucování dalšího a dalšího jídla - i když jasně a opakovaně řeknu, že už mám dost, stejně mi na talíři ještě něco přistane. A pak jsem za špatnou, že to nesním .