Sojko - to je ta, jak si hraje s Actimelem a hlavama na Modrovousovu 13. komnatu?

No, jestli je adaptabilní, já bych ji asi hvízdla do normální školy a talenty rozvíjela na kroužcích.
Pokud by se ukázalo, že je v něčem opravdu nepřekonatelná, můžeš ji přece šoupnout kamkoli jinam, nebo prostě od 5. tř. na ten gympl.

Za bolševika tyhle možnosti nebyly, takže mě i sestru naši honili po kroužcích (což nás bavilo a vzpomínám na to ráda) a jediný jejich pokus dát své dítě na jazykovku (ve třetí třídě), ztroskotal, neb jsem vychytala úču jedubabu, díky níž jsem školu po roce opustila.
A nevadilo mi to. Pamatuju si z té doby jen pocit vzdoru, absolutně žádnou motivaci..., byla jsem tam nešťastná a chtěla jsem zpátky mezi své kamarády na obyčejné škole