Přidat odpověď
Danielo,
určitě souhlasím s tím, že pro dítě jsou důležití místní kamarádi, ALE - taky jak kde... já vyrostla v Praze, v podstatě v centru, na hlavní ulici - a nějaké lítání venku s kámošema nepřipadalo v úvahu, protože nebylo KDE.
Další věc je, že když se člověk v té běžné základce při zápisu dozví "proč jste ho proboha učili číst, co my s tím jako tady máme teď dělat" (příběh mojí kamarádky z loňska), tak pak samozřejmě hledá alternativy.
Moje děti chodí do běžné, spádové školy. Hrají si venku se spolužáky, ale u nás je normální, že haranti lítají před barákem. V naší ulici bydlí 12 dětí ve věku 5 - 7 let, znají se od malička (od miminek).
Běžná škola je u nás třírychlostní, POČÍTÁ se s tím, že jsou děti "průměrné" děti nadprůměrné a děti, které mají nějaký problém (kámoška učí třetí třídu - říkala že má asi pět dětí, které jsou nadprůměr, tři děti, které neumí anglicky + pár dětí co mají nějaké dys-). Dyslektici, dysgrafici mají jednou týdně speciální hodinu jazyka (mimo svou třídu), kde se učí techniky na zlvádnutí toho, děti co nemají angličtinu jako rodný jazyk mají podobně kurs angličtiny. Nadané děti - řeší se různě v různých státech, městech, i školních distriktech - někde mají svou zvláštní třídu, někde mají možnost chodit na určité předměty s vyšším ročníkem atd. Můj syn v první třídě dostává na čtení jiné "knihy" než ostatní - oni dostávají "čítanky" (Ema má mísu, o my se máme), on má už relativně normální knihy (řekla bych rozsahem tak ta Honzíkova cesta, má čtyři dny na přečtení knihy)...
... čili v naší konkrétní situaci, s konkrétním systémem školství fakt nemusím řešit jestli dítě do státní nebo soukromé... ty státní jsou dost dobré a počítají s tím, že ne pro všechny děti je únosné učit se v září písmenko A a v říjnu písmenko B....
... být v jiné situaci, na jiném místě - možná také hledám alternativu...
Předchozí