nejsem ani moderní ani vzdělaná.

Nenudila jsem se, ale....

Byla jsem trochu otravná vůči manželovi asi, děti byly malé, hodně spaly - neřídím, na vsi, tady nefungovalo nic moc, tj mateřský centrum, plavání - všechno v dojezdu dopravy tedy, ale v té době jezdil "vesnický autobus" a transport s dvojčaty byl komplikovaný (i to se dá, já vím, že jsou ženy, co to zvládají).. navíc nejsem ani moc přátelská a vyhledávající dámskou společnost tak nějak prvoplánovaně, prostě mne nikdy nebrala pískoviště, ale ani kavárny a nožku přes nožku či cukrárny. Nic takového tu prostě neexistovalo, takže zbylo courání po podobně "postižených přítelkyních" a vzhledem k tomu, že většina z nich rodila o mnoho let dříve než já, nezbyly ani ty.

Moje záchrana - kamarádka, která rodila stejně, žije v Praze. Bazén má na dohled, úžasné hřiště, místo, kde mohla s dětmi cvičit nebo sama s hlídáním, v té době narozdíl ode mne řídila.... a moc mi pomohla.

našla jsem koníčky... a pak musela mastit pracovat.

Dneska? Když je tu zahrada, haldy na uklízení, našla jsem se ve vaření, ve spoustě koníčků jiných jsem se našla, je tu MC se zajímavým programem, kam chodívám, nestíhám vylepšit angličtinu ani dotvořit svůj plán, tj. kuchařka pro opravdové začátečníky v kuchyni, dá se dojet na tolik míst, přečíst tolik knih, existuje tolik tvůrčích činností s dětmi....


Takže asi jak pro koho, jak kde a jak v čase a možnostech a bude to i o povahách a nějakém vnitřním pocitu. Nemyslím si, že to souvisí s moderností ani vzděláním.