Lado, jasněže se s tím dá něco dělat. Aspergeři mají výhodu v té inteligenci, i když nevýhodu v naprosté nepraktičnosti. Navíc každý člověk s AS je jiný, někdo víceméně funguje, je schopný chodit do práce /určitého typu/, žít samostatně, někdo dokonce dokáže i navazovat vztahy s ostatními. Souhlasím s tím, že tyhle praktické záležitosti se daly trénovat od mládí, ale opravdu bych rodiče neodsuzovala za to, že to nedělali - s některými lidmi to prostě nejde, resp. stojí to takové usilí, s tak malými výsledky, že to rodiče radši vzdají. Ale - zkuste se obrátit na APLA Praha, ti teď mají spoustu programů i pro dospívající a dospělé s AS, právě na nácvik základních životních dovedností, myslím, že pořádají i tábor. Mají perfektně vyškolené pracovníky. Pokud pro vás Praha není dostupná, určitě by stálo za to domluvit si tam aspoň návštěvu, případně návštěvu někoho v rodině, kdo by doporučil určitá konkrétní opatření. Každopádně by bylo, jestli je na tom takhle, dobré doporučit omezení způsobilosti k právním úkonům, aby si za hubičku neprodal střechu nad hlavou, až rodiče nebudou, určit opatrovníka (to bys byla asi ty), případně domluvit pečovatelskou/asistenční službu. Ta by se dala dohodnout už za života rodičů - někoho, kdo by na ty nákupy chodil s ním, upozorňoval ho na možné "zrady", učil ho prakticky zacházet s penězi. Tahle služba není tak drahá a podle mě se hodně vyplatí. Nedávno byl v TV dokumentu podobný případ - asi dvacetileté studentky s AS, o kterou se od dětství starala babička, která ale skončila dlouhodobě v nemocnici. Ta na tom ale byla tak, že se neorientovala ani v běžném městském provozu a potřebovala i doprovod na přednášky. Díky pomoci asistentů si udržela byt, a přestože určitý dohled a péči bude potřebovat vždycky, s dopomocí si s těmi složenkami, nákupy atp. poradí...