Polud by žilk můj otec, určitě bychsi ho vážilka..vážím si ho i teď, kdy je víc jak 20 let po smrti.. byli jsme na sebe vázaní....doteď se nemohu smířit s tím, že odešel, sám a dobrovolně :(
Mou matku, leč juj nemám, ale opravdu nemám ráda a nestýkáme se spolu cca 7 let, si vážím, ale neodpustila jsem ju, nejde to....mé děti jsou děti a né "parchanti"....a je toho víc....

A jestli si jednou mé dcery mě budou vážit?? To netuším, doufám, že jednou ano, že i přes to, jaké máme vztahy poslední dobou, tak stejně jednou mi řeknou, že jsem jinak nemohla a udělala jsem vše co byla v mých silách...... dělám co můžu, ale zatím je to pro ně málo...pro mě - jsem na pokraji svých sil...