Vážím si svého otce, až v dospělosti jsem pochopila, proč se rozešel s mou matkou (ta nás zpracovávala hodně proti němu), dnes se s ním stýkám a mé děti jsou ochotné k němu kdykoli jít, jet s ním za jeho máti (ta má 91 a letos snad zas ještě bude u mě na prázdniny). Je pro mě důležitý jeho názor, mám tendenci se jít "pochlubit" když se mě nebo dětem něco podaří a i on se o nás aktivně zajímá.
S máti nemám zdravý vztah - ale ona nemá zdravý vztah k nikomu. Kope kolem sebe, je zlá, sebelítostivá a děsný hypochondr. Vždycky tvrdila, že vnoučata jsou vše, co má na světě. Pokud jsem návštěvu nedomluvila (k nám hlídat nikdy nejezdila - má to cca 10 km, nechá se dovézt jen např. na narozeniny, za tři hoďky potřebuje jet zpět) dopředu, nedovezla zdravé, nachystané děti, které ona usadila před televizi, protože jim musela vařit a které nutila ještě cca v 9 letech si jít po obědě "odpočinout", pobyt u babičky se nekonal. To bylo v době, kdy ještě ani nebyla v důchodu - nešla s nimi na procházku, k vodě, do kina, nikam (o penězích to nebylo, buď měla nebo když byla do práce, finance vždy dostala). Děti tam zhruba od druhé třídy odmítají jezdit úplně, jejich postoj vystihuje třeba toto: Tehdy 16-ti letého syna jsem vyštvala ve čtvrtek k ní na chatu(má ji ve stejném místě jako bydlí), protože mne od středy bombardovala, že má na zahradě u branky poloodpadlou obrovskou větev, která ji určitě zabije, až spadne úplně. Syn se vrátil, prohlásil, že dovezl tu turbo větev na topení a se smíchem mi ukazoval klacík cca 4 cm nejsilnější průměr. Na mou otázku, co jinak babi prohlásil:"Myslím, že v pohodě. Jako normálně umírá." Pochopitelně já jsem ta špatná, která jí odmítá "půjčovat" děti - nikdy se mi nepovedlo jí vysvětlit, že pokud si s nimi nezahraje ani pexeso, neviděla jedinou besídku, nevyleze z auta a neujde 400 metrů aby viděla vnučku, která stojí prvně v životě na bedně, že se z jejich života vyřadila sama.
Momentálně má krom zdraví druhou mantru - peníze, resp. jejich nedostatek. A opět v takovém režimu, že je ochotná tvrdit, že pojde hlady a vzápětí z ní vypadne, že si na splátky koupila LCD televizi - přece musela, ta v obýváku se jí pokazila. Že má v bytě další dvě - no ale ty nejsou v obýváku.
Hodně se zamýšlím nad tím, jestli mne děti jednou nehodí přes palubu jako já ji - už se snažím se tím netrápit, pokud možno se s ní nestýkám, hlady umřít bych ji nenechala ale nemám už nějak snahu ji vrátit od telenovel do normálního života. Snad ne.