Ono by se to dalo shrnout do jedné věty. Můj otec byl fajn chlap jen neměl mít nikdy DĚTI a už vůbec né čtyři a matka byla v jeho vleku, vzhlížela k němu, jak si stojí za svím, když řekl, tak tuhle polévku synu sníš, syn - je mně špatně, vzápětí se pozvracel, co budu dodávat můj supr otec donutil bráchu polévku sníst i se zvratky a nás se na to koukat, ať víme zač je toho loket a matka byla pyšná na otce jak to zvládá - polévka snědena. To je jen jedna epizoda, bylo jich dost obdobných, některé ještě drsnější, některé mírnější.
No a k otázce, NEVÁŽÍM a hlavně otci jsem neodpustila ani před smrtí a neodpustím ani po smrti o matku se postarám, je v důchoďáku a je tam celkem spokojená, když zavolá, že něco potřebuje, udělám to, ráda ji mám, ale radit a kecat do mého života, na to nemá právo,ztratila ho, přehlížením, nepochopením, nezájmem, ale je pravda, že nás ráda měla, jen měla mít jiného chlapa.