Vidíš, i to je vděk... stát se to dnes, nevím jak bych reagovala. Možná, že bych tu paní, co mi dnes usilovně vyká (a dává si na tom sakra záležet) na ulici jednoduše překročila a nechala ji vlastnímu osudu. Jsem zlá? Bezcitná? Možná. Ale jaká ona byla těch 16 let, než se mi podařilo utéct, to se nedá ani vypsat. Do života mi dala jednu jedinou věc - ukázku toho jak to NEMÁ vypadat a chuť své děti milovat a vychovávat je naprosto odlišně - v milujícím klidném domově, kde budou mít zázemí a klid.