No, já to mám tak, že "dělit se" a "nechat si něco vzít" je rozdíl. Dělení by mělo být především dobrovolné, případně i na základě nějaké předchozí žádosti. Myslím, že když se dítě do dělení moc nutí, může ho to zraňovat a naopak vést k tomu, že je více majetnické (z úzkosti, že mu může kdokoli cokoli vzít a on s tím nic nenadělá).
Také vysvětluju synovi, že když se nepodělí, ani ostatní děti muc nic nepůjčí, a naopak, když si předchvílí hrál s Mařenčinou bábovkou, je fér jí teď půjčit lopatku. To je jasné.
Ale pokud by mu někdo něco vzal a syn by si s tím sám nevěděl rady, rozhodně jsem tu pro něj, abych mu v takové situaci pomohla najít způsob, jak se bránit (samozřejmě ne tak, že chlapečka praštíme po hlavě, že :) ). Patrně bych se ho také nejdřív zeptala, jestli nechce dělat něco jiného a chlapečka nechat chvíli jezdit, ale pokud nechce a cítí se z toho zoufale, tak chci, aby věděl, že maminka je za ním.
Ale i pro mě je to občas těžké posuzovat, to je fakt.