Mám proste takovej pocit, že jsem moc přecitlivělá, strašne moc se bojím o svojí dcerku /1rok/ mívám stavy, že když spí tak chodím do ložnice a trošku ji tak dloubno pod žebro lehce, samozřejme jestli je v pořádku, nebo si dám k ní hlavu a poslouchám jestli dýchá, to samé delám i v noci, když se vzbudím...strašne moc se bojím že oni přijdu...
Nevím, malá je zdravá,ted jí teda akorát trápí střevní chřipka jinak nic.
A myslím si že spousta maminek v mem veku /21/ si asi toto moc nepřipouští, nevim, asi to je tím,že mám 5letého težce postiženého brášku a že mi před 2 zkoro 3 rokama zemřel 4letý bratanec.
Proste občas se mi vše takto přehraje v hlave co se stalo a mám strach aby se to neopakovalo znovu.
Omluvám se, že možná takto blbě píšu, ale proste se potřebuji z toho vymluvit...
a chtela bych se optat jak to vidíte vy?