Luci, já to měla podobně; hodně se to spravilo časem - po pár letech, a ještě víc po narození druhého miminka. Bojím se o ně strašně moc pořád, ale už to dokážu víc rozumově v sobě uzavřít a uklidnit se, zní to jako klišé, ale to bychom se fakt musely bát nonstop.

A život se má užívat, takže holčičku zkontroluj a jdi s úsměvem zpátky. Já je kontroluju, hlídám a radím jim pořád co dělat, nedělat, rozhlížet se, tisíce věcí (teda staršímu, mladší dítko z toho nic nemá) ale už to dokážu dělat s vnitřním klidem a pohodou, těžko tu změnu popsat.

Myslím že to má spousta lidí