Ahoj,taky jsem to nečetla uplně celý jen pár příspěvků.. chtěla jsem do toho jen říct že jsem včera byla na miniiterupci,byla jsem v 8 tt a nic jsem si nepřala vic než to miminko mít,přestože bylo neplánované.. bohužel ale přítel byl jiného názoru.. hraje tady velká role že jsme spolu jen krátce-rok a bydlíme v podnájmu,nemáme ještě ani pračku ani ledničku a oba máme práci an prd.. kdyby vše záleželo na mě i přestovšechno si ho nechám,protože jsem doufala že se to nějak udělá.. přítel se mě zeptal a co když naše mimi bude chtít v obchodě rohlík,myslíš že se to nějak udělá kdžy nebudeš mít ani korunu? myslíš že ho za tebe někdo zaplatí...? NE NEZAPLATÍ vždy v tom budeš sama a nechci si vzít na svědomí to že moje mimi,dítě bude nešťastné a já budu neštasná že mu nemůžu dát vše potřebné..
ale každá strana má dvě mince a co je lepší dítě zabít ,protože bychom byli nešťasní a proto mu nedát šanci žít?přece za nic nemůže,kdyby se má matka taky rozhodla že mě mít nebude.. co potom... je to strašně těžky rozhodování a držim palečky at to dobře dopadne..já jsem nechala za sebe rozhodnout přítele a sice se mi ulevilo,ale jsem strašně,ale strašně moc nešťastná a vůbec nevím co teď se sebou.. můžete mě teď taky kritiyovat že jsem zabila dítě,ale stejně nejvíc si to vždy budu vyčítat já...mějte se krásně..