Zjistila jsem, že můj manžel chce prodat hezké kolo po nejmladší dceři (Author) nějaké cizí paní. Dost mě to rozhodilo, jelikož kolo bylo určeno pro nejstaršího vnoučka. Vyjádřila jsem nesouhlas a manžel reagoval, že se s nejstarší dcerou o kolu dohodne (prý o ně stejně nebude stát).
Po několika dnech kolo zmizelo a tak jsem se dcery optala, jestli o něm ví, jestli jí ho otec odvezl. Od dcery jsem se dozvěděla, že tatínek kolo na rok zapůjčil někomu cizímu - s jejím souhlasem, tak co řeším, že se věci půjčují, že to je normální. Mně se ale nikdo na souhlas neptal, a to se jednalo o věc, zakoupenou i z mých peněz a nikoli levnou a běžnou. Kdybych se do toho nevložila, kolo bylo teď prodané a kdoví kde zmizelo, takto je s dodatečným souhlasem dcery dlouhodobě zapůjčené.
No a já o tom přemýšlím, vážně je běžné takto věci půjčovat? A jen jedním z manželů jako běžnou záležitost? Nikomu nic neříct?
Mimochodem jsem dceři řekla, že ji otec zmanipuloval, tedy ten její souhlas. Pokud by se nejprve zeptal a pak teprve někomu kolo zapůjčil, tedy ještě nebyl v okamžiku rozhodování rozhodnut a ten druhý mohl něco ovlivnit, prosím. Ale jestli chtěl kolo prodat a následně se zalekl, když jsem vyjádřila ostrý nesouhlas, svůj úmysl změnil na dlouhodobou zápůjčku a teprve pak se s dcerou na té zápůjčce dohodl - tak mi jeho chování přijde velice účelové.
Pokud si má dcera se svými kamarádkami něco půjčuje - prosím, jednou ona něco půjčí kamarádce, jindy kamarádka jí. Ale nechápu, proč věc, jako kolo půjčovat naprosto cizímu člověku, když na něm budou jezdit ještě postupně moji tři vnuci... a nejstaršímu již bude 5 let..
Vnímám manželovo chování vůči dceři dobře, nebo špatně jako její manipulaci, aby odsouhlasila počínání otce?
Jen podotýkám, že můj manžel ví, že má tři malé vnuky.