maargit - jsem ve stejném týdnu a už neváhám. V prvním těhotenství mě to rozhodnutí stálo deset let života a takové psychopeklo jsem snad nikdy nezažila.
Celá AMC, období potom a nějaké čekání na výsledky...brnkačka. V podstatě jsem na to zapomněla (měla jsem zkouškové období), až po 3 týdnech přišlo, že je kluk v pořádku.
No, není, ale zřejmě mu není nic,. co by AMC neodhalila.
Ovšem to období předtím...raději navzpomínat.

Mám to tedy v sobě už vnitřně vybojováno a jdu koncem května.

Kromě toho, že bych neměla do konce těhu klid, hučela by do mě matka, porodník a další a já opravdu nemám sílu handrkovat se se svými blízkými po 2 letém vysilujím boji s nimi i s odborníky, kdy neustále ze všech stran slýchám, že je mé dítě...řekněme nestandardní, přičemž se doposud nic neví, nebyla stanovena žádná diagnóza a pouze lítáme po doktorech.