Ahoj, chtěla bych se vás zeptat na jednu věc. Mám švagrovou, která se rozhodla mým dětem (k svátku a narozeninám) dát dárek - pakobylku. Se mnou ani s manželem se o tom nebavila, provalila mi to tchýně - jako strašně fajn překvapení. No, nejsem z toho ráda. Ani trochu.
Za prvé mám dost starostí s dětma, barákem a prací a zvíře - jakékoli - zatím nechci ani já ani manžel, ani děti nijak výrazně nejeví zájem.
Za druhé - když už budu v budoucnu nějaké zvířátko pořizovat, pořídíme to, na kterém se všichni shodneme a které se nám líbí a máme ho rádi. Máme rádi pejsky, tak možná za pár let....
Za třetí tenhle hmyz opravdu nesnáším - nechci být na pakobylku zlá už předem, ale myslím si, že se jí budu "štítit". A taky mi to nic neříká.
Za čtvrté - hodně jako rodina cestujeme a v současné době nechceme pořizovat něco živého, s čím bychom byli limitovaní (např. řeknu známým, že už nemůžu zůstat na chatě, protože pakobylka potřebuje jíst, jinak je konec). Nehledě na to, že v létě plánujeme 14 dní u moře, pak týden na Šumavě a já s sebou nechci kromě třech malých dětí a milionu věcí tahat ještě akvárka s pakobylkama, protože je doma nemá kdo krmit. A mamka má ráda zvířátka, ale ne v bytě a my ji občas navštěvujeme na pár dnů...
Za páté - proč se mě ksakru nezeptala? Neviděla mě ani děti půl roku (ani jsme spolu nemluvily) a najednou pošle živé tvorečky. Vždyť si tohle nezasloužíme já ani ty pakobylky. Proč nepošle knížku, angličáka nebo panenku?

Co jí mám říct? Mám jí zavolat a říct pravdu a zkazit už tak dost chladné vztahy? Nebo mám poděkovat a zkousnout to? Tohle ale fakt není můj styl.

Zvířátka nespláchnu do záchodu, taková megera nejsem, ale nelíbí se mi styl švagrové. Copak neví, že by se se mnou nebo s manželem měla domluvit? Ona má doma zvěřinec, je bezdětná a vyhovuje jí to. Ale můj styl života je jiný a ona to ví. Máte někdo podobnou zkušenost? Díky.