Jasněže to vnímá. J8 vždy mladšího člena rodiny přenášela tam, kde jsme, pokud už jsem ho nedržela, aby mě (nás) slyšel co nejblíže.
Nejmladší dceru jsem vytahovala z košíku a nosila, i když neplakala a jen spala, přišlo mi nepřirozené a divné, aby někde sama ležela. V noci spí stále se mnou, někdy nalepená, většinou ne, ale víme o sobě.
Já s dětmi spát umím, takže toho využíváme všichni.
Když jsem se dítěte dotkla já, reagovalo vždy úplně jinak, než když se dotkl kdokoliv jiný. Na mou náruč reaguje taky jinak.
Takže se netrap, měj ho poblíž (novorozenec nepotřebuje, aby jsi se mu nějak extra věnovala, ale aby jsi byla prostě s ním či poblíž), rychle reaguj, spi s ním pokud je ti to příjemné (pokud ne, neznásilňuj to, přiraž postýlku ke své posteli, ať jeaspoň blízko a ty nemusíš vstávat) - já vlastně k dětem nikdy nevstávám, vždy jsem jen v polospánku natáhla ruku či prso, takže i proto jsme byli vyspaní dobře