Jo, to znám. Dítě vypadá jak v komatu, ale sotva se hnu, že jdu na záchod, vystřelí za mnou
Teda, teď už ne, spí tvrdě, ale jako mimina a malá batolata takový byli všichni. J8 už taky moc nezaregistruju, kdy kdo v noci přijde do postele, někdy ráno zjistím, kdo tam všěchno spal a nespal
Už spím tvrdě, už nemám sebemenší strach z nějakého zalehnutí a tak, točím se zády dávno, prostě dítě v posteli je tak přirozené, že už o něm ani nevím

Dcera v mé posteli usíná sama a posílá mě pryč "bez si maminko císt, ty pijdeš". Už maj jistotu