Nedočítám diskuzi, ale chci se taky vyjádřit Mívám někdy podobné pocity. Moje druhé dítě je daleko samostatnější, než bylo to první. Je to myslím také dané jeho povahou. Ona již odmalička si dokáže říct, co chce, a docela často chce jen tak ležet a hrát si sama. Domazluji při jejím denním spánku, to chce být u mě (a taky ji nejsem schopna v posteli uspat, když mi dvouleťák leze po hlavě). A venku ji nosím v šátku, nyní už v Manduce. Byla schopna spát i tři hodiny v kuse. Z šátku mě teda záda bolela, protože jsem nosila v kolíbce. Na stojáka se jí to ještě moc nelíbí. V noci to podle mě dítě vnímá, že je máma blízko. Už jen proto, že syna nemusím přikrývat, když leží mezi námi. Je tam teplo od nás, tzn. on to teplo i cítí. Miminko mám vedle sebe v postýlce přiražené k posteli, ona tak kontaktní není, syn spal od miminka obtočený kolem mě. Tak jsem jen chtěla říct, ať si to nevyčítáš, že je to dané i povahou toho dítěte, jak moc potřebuje tvou přítomnost. A někdy si s mladším určitě i hraješ, když zrovna nepláče, ne? Ono se to musí zaběhnout.