Mimo,
lidé mívají různé patologické úchylky - nejsem odborník, tedy jestli to jsou manipulátoři, schizoidní osobnosti.. nebo co já vím ještě - to si netroufám odhadnout, ale co vím, tak tito lidé pak moc a moc ubližují lidem okolo sebe. Je to utrpení, žít takový život. Oni nás "milují" (my to někde uvnitř víme), ale současně nám neksonale ubližují.. je to doopravdy láska? Nebo jak vypadá láska?
JE NUTNÉ TRPĚT? je nutné prožít život dobrovolně takto?
Umíš si vůbec představit, že vztah dvou lidí může být o něčem vzájemně hezkém, co oba posiluje a dává jim sílu? Co to je těšit se na toho druhého, nemít uvnitř strach, co a kdy se zase stane..
A ještě jedna věc - závěrem - napadlo tě někdy, jak takový vztah s jedincem, co jeho povaha vykazuje nějaké takové negativní patologické prvky, nakonec poškodí tvé děti a jejich další život?