Mimo, stavíš se do role jeho matky i dítěte zároveň. Máš "pocit" (jen pocit), že ten popis na něho sedí (kdybys si byla jistá, pomažeš s ním k dr) a "lituješ" ho. Jako maminka, která bere děti takové, jaké jsou a i když zlobí, tak se přeci jen hrají, že? Nemůžou za to..? Jako jeho dítě přijímáš všechno, co kdy od něho dostaneš, protože rodič má na to právo. Pro mě oboje role (všeo dpouštějící matky a bezbranného dítěte) jsou pasivní, měla bys spíš mít tu aktivnější roli. Být partnerem.