Pavlo, ze všeho nejdřív mě napadlo, že i "chronická lhářka" může být obětí trestného činu. To, že se sama chová podle tvého mínění normálně, to vůbec nic neznamená. Já po téhle zkušenosti nešla ani na polici, nikdo na mě nic nepoznal a přitom mi bylo fakt mizerně, o to víc se snažíš nedat nic najevo. Pokud ti to neřekla, ať už se to stalo nebo si to vymyslela, rozhodně je to její věc.
K tomu lhaní, měla jsem doma podobné dítko, teď už "dospělo", žije si na vlastní pěst. Pro mě obrovská úleva, asi i zlepšení vztahu, už nic neřeším, i když vím, že mi lže do očí a bájí si nějaké nesmysly, většinou ho nechám být, maximálně řeknu spíš v legraci, že tohle už mu fakt nevěřím, nebo třeba, jestli by neznal ještě nějakou hezkou pohádku, třeba o Budulínkovi. Dcera by ale musela jasně vědět, že už si fakt za všechno ručí sama, je to pro ně svoboda, ale i zodpovědnost. Pokud na ní nemá, ty už s tím v jejích 19 letech nic nezmůžeš. Asi bych jí ještě pomohla s vyučením, ale pak už, pokud žije takto, práce s ubytovnou,trvalé bydliště na magistrátě (kvůli té exekuci),finančně nepodporovat, nezachraňovat. Je to těžké, to vím z vlastní zkušenosti, ale pokud si nenabije, bude spolíhat na to, že budeš řešit její průsery.
Držím pěsti.