Pavlo. To je těžké. Moje matka si taky asi myslí, že do nějakých 14 let jsem byla normální, HODNÉ dítě. Holt jednou přijde věk, kdy dítě začne přemýšlet, distancovat se od postojů a životního stylu svých rodičů, pokud je třeba povrchní nebo se s ním jinak neztotožňuje, "hledat smysl života"... Pokud to časově koresponduje s novými kamarády, přímo se nabízí hledat v tom jejich vliv. Vůbec tě nechci soudit, zdá se, že ses snažila dceři pomoct, dokonce dostala psychiatrickou péči, ale... pořád nevidím, že bys hledala příčiny toho všeho i u sebe. Přitom za vztah mezi rodičem a dítětem je více zodpovědný ten rodič, dítě do něj vstupuje nepoznamenané (jen teda si nese nějaké geny).

Asi uděláš nejlíp, když v tom dceru necháš se vymáchat a necháš ji, ať si jde po svých (pokud nerespektuje pravidla, která doma máte, připadá mi vyhození v pořádku), ale měla bys jí říct, že ji máš ráda a budeš doufat, že se vaše vztahy brzy zlepší, že pro sebe najdete vzájemné pochopení.

V exekucích se nevyznám, ale připadá mi divné, že tolik záleží na společném trvalém bydlišti. Když nadělá dluhy bezdomovec, který má bydliště na radnici, přijde exekutor na radnici a zabaví nějaký majetek?