se vám do toho vmísím, protože... trochu jablka a hrušky, Kudlo - píšeš o momentu, kdy je to vítané zpestření života .... i když jinak žijí prarodiče či rodiče naplněný život, žádná z nouze ctnost, prostě mají své zájmy a vnouče či pravnouče vítají...

A Tylity o obětování se, o sobeckosti, kdy už spoléhat na nikoho fakt nechce... a má pravdu v tom, že PROČ? Naše děti, naše starost..

Hodně diskuzí tu projelo o matkách, tchýních, co nehlídají, ač je na ně spoléháno, no, proč by nemělo být, od toho ty matky, tchýně a babičky nejspíš asi žijou.../blbej Ftip/ no nežijou.


V týhle diskuzi se úplně zbytečně motáte ode zdi ke zdi, a v základu je to tak jednoduchý. Ani naše vlastní matky ani otcové to prostě nemají daný NADOSMRTI, že se o nás musí starat. Stejně tak jejich rodiče. ...

Zbytek je prostě jen o lásce.. a o tom, jak ji přijmeme nebo odmítneme.